Osídlení regionu a založení města

Zdejší kraj byl trvale osídlen v polovině 12. století díky působení řeholního řádu benediktýnů a později premonstrátů v Želivě. Zdejší klášter se stal zakladatelem a majitelem mnoha vesnic v okolí, což ztvrdila i bula papeže Honoria III. v roce 1226. Území našeho města však tehdy ještě kolonizováno nebylo, český kníže si ho nárokoval kvůli možnosti těžby a rýžování zlata (Pstružný potok, Štůly). 

Osada Humpolec byla založena v prvních desetiletích 13. století. Prvním legitimním písemným pramenem, který dokládá existenci Humpolce, je listina Václava I. (25. 8. 1233), kde je potvrzena „humpolecká stezka, kterou se chodí na Moravu“. Další písemný pramen ze stejného roku dokládá existenci městečka i kostelíku (prostor okolo dnešního Horního a Dolního náměstí). Podle tradice naše město založil lokátor Gumpold z Řádu německých rytířů. Činil tak zřejmě ve službách panovníka, který byl tedy majitelem nové osady (královský důlní regál). Od jména lokátora se pak odvodil název Humpolec. 

Vývoj města ve středověku a jeho majitelé

V roce 1253 potvrzuje Václav I. statky špitálu sv. Františka (Křížovníci s červenou hvězdou), zde je zmiňována také „ves trhová Humpolec se clem“. Roku 1325 se majitelem Humpolce stává Jindřich z Lipé, hejtman moravský a významný politik období vlády Lucemburků. V druhé polovině 13. století (před rokem 1371) přešlo vlastnictví Humpolce do rukou pánů z Dubé. Do poslední třetiny 13. století, nebo na počátek století 14. je kladen vznik tzv. Českého města. Zakladatelem mohl být buď lokátor Jindřich z Humpolce, nebo majitel města Vaněk ml. (Václav) z Dubé. Humpolec byl tedy už ve středověku tzv. dvojměstím.    

Roku 1371 město patří do majetku Vaňka (st.) z Dubé, který zřejmě zahájil stavbu hradu nad Humpolcem (písemně doložen 1399). V dobách husitských válek přechází vlastnictví Humpolce od pánů z Dubé do rukou rodu Leskovců. 

Roku 1496 je pak zmíněn prodej humpoleckého statku do rukou rodu Trčků z Lípy. Jde o první konkrétní zápis humpoleckých statků. Podle těchto údajů můžeme předpokládat, že městečko mělo asi 900 obyvatel. Právě za Trčků se přestává sídlit na hradě „Worlík nad Humpolcem“, ten je později často jmenován jako pustý (sídlili na Lipnici). V rámci potvrzení některých práv městečka se dozvídáme i o třech existujících „pivovarech“ nebo špitálu. Poplužní dvůr u hradu se zřejmě nacházel v Bransoudově. Humpolecký dvůr byl v lokalitě kolem Panského domu na náměstí. 

Humpolec v době barokní a za osvícenských panovníků

Dalším majitelem města a hradu se stává Jan z Říčan roku 1560. Velké katastrofy se nevyhýbaly ani našemu městu. V roce 1600 či 1601 vypukl požár, při němž vyhořel i kostel sv. Mikuláše. V 17. století měl Humpolec už 142 domů. Ale stejně jako celé české království ho čekala těžká zkouška v podobě třicetileté války. V té době byl již městem soukeníků, kteří často svými řemeslnými potřebami určovali ráz města i hospodářský rozvoj v pozdějších letech.   

Během třicetileté války se po konfiskaci panství stal novým majitelem Filip starší, ze Solmsu (původně zahraniční šlechta). I budoucí vlastníci nesídlí v Humpolci, ale na zámku v Herálci.

V letech 1721 až 1722 se realizovala barokní přestavba humpoleckého kostela. V polovině 18. století majetek panství v dražbě zakoupil Jakub Benedikt, svobodný pán z Neffzernu. Tento vlastník byl velmi podnikavý a stojí také za založením velkého pivovaru v Humpolci (1756), či přestavbou okolních dvorů – v Humpolci 1763.  

Roku 1763 postihly Humpolec velké požáry. Konkrétně 7. dubna 1763 vyhořelo 12 domů, včetně panského pivovaru. Dne 13. července 1763 shořel také blok domů od farního domu dolů na Dolní náměstí (celkem 25 domů, včetně stodol a stájí). Shořel i hostinec a panský dvůr. Nový dvůr byl posléze vystavěn za městem u panského rybníka. 

Syn Jakuba Benedikta z Neffzernu Konrád Tomáš (ještě za otcova života) staví na Rozkoši, kde již byla myslivna, nový hostinec (1783). Později je povoleno vystavět zde i osadu (1788). Zakládá také novou vesnici, kterou pojmenuje po svém synovi (Vilémov, 1794). Vystaví nové školní budovy v některých obcích na panství (Humpolec, 1789). 

Po vyhlášení tolerančního patentu Josefa II. v našem městě vystoupila početná skupina hlásící se k evangelickému vyznání. Na Zichpili si pak postavili roku 1785 toleranční modlitebnu. 

Humpolec svobodným městem, revoluční rok 1848 a zakládání spolků

Roku 1804 je panství prodáno Františkovi, hraběti z Wolkenstein-Troszburgu. V dobách napoleonských válek vyslyší nový majitel prosby o úlevy humpoleckých měšťanů a městečko povyšuje na svobodné, ochranné (za náhradu 8 000 zl.). 

V období Josefa II. byl v Humpolci zřízen neorganizovaný regulovaný magistrát, který byl v roce 1807 změněn na organizovaný. Tím získal kompetence dohlížet na výběr daní, na soudní pravomoc, vydávat povolení k cestování aj. Zachovaný údaj k roku 1813 nám uvádí, že město čítalo 4 139 obyvatel a mělo 439 domů. Vrchnost si ponechala ve vlastnictví pouze některé nemovité majetky, včetně pivovaru a opuštěného hradu Orlíku. 

Velice vzrušeně Humpolec prožíval revoluci roku 1848. V této době se stal říšským poslancem za Humpolec Karel Havlíček Borovský. Důsledkem politických a správních změn tohoto roku je pak ustanovení okresního soudu v Humpolci. Druhá polovina 19. století přála rozvoji spolkové činnosti, průmyslu i politických spolků. Připomeňme, že v Humpolci byl založen pěvecký spolek Čech a Lech (1862), následně divadelní ochotníci (1867) a Sokol (1868). 

Rozvoj města v druhé polovině 19. století

Výrazný byl i urbanistický rozvoj města. V 50. letech 19. století se začala budovat nová školní budova, na Českém městě započala stavba evangelického chrámu s farou a školou (věž chrámu byla dostavena až roku 1891), v roce 1855 se začala budovat nemocnice sv. Alžběty, později všeobecná nemocnice (1859). V následujících desetiletích došlo k dostavbě dalších škol: obecná měšťanská škola pro chlapce (dnes SČMSD, Horní náměstí), dívčí měšťanská škola (dnes Muzeum Dr. A. Hrdličky), odborná škola tkalcovská (Husova ulice), evangelická škola (dnes starší budova gymnázia), rolnicko-lnářská škola (dnes školní statek). V roce 1909 byla otevřena nová budova chlapecké školy (dnes ZŠ Hálkova). V roce 1895 pak byla realizována novogotická přestavba kostela sv. Mikuláše. V roce 1900 byla dokončena budova sokolovny, která ale později sloužila jako spolkový dům. 

Devadesátá léta 19. století pak kromě přestavby dvou největších církevních dominant města přináší Humpolci připojení k železniční síti monarchie. Humpolec měl být původně přičleněn do trasy Rakouské severozápadní dráhy již v roce 1868, ale kvůli protestům místních povozníků z toho nakonec sešlo. Pozdější humpolečtí továrníci se usilovně snažili společně s představiteli města o vznik lokální dráhy, která by se k této trase připojila. Dráha slavnostně zahájila svůj provoz 1. září 1894, přičemž humpolecká stanice stála odloučeně od městského centra. V následujících letech se město začalo k dráze stavební aktivitou přibližovat.

Humpolec ve 20. století 

V roce 1910 bylo v Humpolci ustanoveno okresní hejtmanství, které vycházelo z tehdejšího tzv. soudního okresu. Humpolec byl okresním městem až do reformy v roce 1960. Okresní hejtman Vojtěch Vaniš se mimo jiné zasloužil o záchranu zříceniny hradu Orlíka (1913), který by se jinak nedochoval. V roce 1914 byla dokončena stavba Okresního domu (dnešní radnice). Tehdy se uvádí, že Humpolec čítal 642 domů a žilo zde 5 838 obyvatel. 

Po první světové válce se zde rozrůstaly a prosperovaly soukenické továrny. Rozrůstalo se i samotné město. Z významných realizovaných staveb uveďme například novou budovu sokolovny, okresního soudu (dnes ZUŠ Gustava Mahlera), okresního úřadu (dnes Zemědělská akademie).   

V roce 1939 stejně jako do jiných míst naší republiky dorazila vojska německé armády. Byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Během druhé světové války bylo ve městě usídleno několik německý institucí a posádek. I z našeho města probíhaly transporty židovských spoluobčanů do transportních a koncentračních táborů. Město bylo osvobozeno za pomoci sovětských a rumunských vojsk 7. května 1945.    

Po komunistickém převratu roku 1948 byly znárodněny humpolecké továrny. Vznikl národní podnik Sukno, později také pobočka strojíren či zázemí podniku Českomoravský len. V roce 1968 Humpolcem projely opět tanky a vojenská technika, tentokráte Varšavské smlouvy. Rok 1989 přinesl opět podmínky svobodného rozvoje společnosti.

autor: Zdeněk Škrabánek